Dne 2. března slavíme 200. výročí narození Bedřicha Smetany, českého hudebního skladatele, zakladatele české národní hudby a tvůrce symfonické básně “Má vlast”. Smetana nejenom definoval hudební identitu Čech, ale jeho dílo, včetně opery Prodaná nevěsta, zasáhlo posluchače po celém světě. Dnes ctíme jeho genialitu a nezaměnitelný přínos světové kultuře.
Bedřich Smetana, narozený 2. března 1824 a zesnulý 12. května 1884, byl významný český skladatel, zakladatel české národní hudební školy a klíčová postava českého hudebního romantismu.
Smetanova hudební tvorba reflektuje lásku k vlasti a bohatství české lidové hudby. Jeho symfonický cyklus "Má vlast" je symbolem národní hrdosti a jedním z vrcholných děl světové hudební literatury. Smetana také významně přispěl operní tvorbě, přičemž jeho opera "Prodaná nevěsta" je nejen českým pokladem, ale získala si i světové uznání.
Smetanův přínos k rozvoji české kultury je nepopiratelný, a jeho dědictví pokračuje ve společném hudebním srdci. Zanechal nám hudební poklady, které oslovují generace, a jeho odkaz žije ve všech, kdo nacházejí radost a inspiraci v hudbě.
Bedřich Smetana v jubilejním roce 2024
Bedřich Smetana, jehož umělecký odkaz významně přesahuje pouhé hudební dědictví, je právem považován za jednu z nejvýraznějších osobností české hudební kultury 19. století. Narozen jako syn sládka v zámeckém pivovaru v Litomyšli v roce 1824 si i přes značný talent svou hudební dráhu musel u otce těžce prosadit. Po studiích se začal sám živit jako pedagog ve šlechtických rodinách a od roku 1848 působil ve svém prvním hudebním ústavu v Praze. Renomé získal ve švédském Göteborgu, odkud se po pěti letech v roce 1861 vrátil, aby v Čechách usiloval o profesionalizaci hudebního života. Spoluzakládal spolky, byl zvolen ředitelem hudebního odboru Umělecké besedy, působil jako kapelník Prozatímního divadla a stál u zrodu Národního divadla. Hudbu tvořil jako výraz nové koncepce umění a uměleckého pokroku. Jako skladatel a první kapelník se snažil o to, aby česká opera sloužila nejen k prohloubení národnostního cítění, ale i rozvíjela estetické vnímání publika. Po ztrátě sluchu v roce 1874 již nemohl být kulturně ani pedagogicky činný, a proto žil s rodinou od roku 1876 u své dcery Žofie v Jabkenicích. Zde i přes tuto životní ránu nadále komponoval, dokonce mnohem více než předtím, a tak v období hluchoty zkomponoval svá nejzásadnější díla, která pro nás dnes znamenají stěžejní pilíře české hudby.
Dnes nikdo nepochybuje o Smetanově hrdinství. Nebojoval se zbraní v ruce, ale zcela jinými prostředky za správnou věc: za autonomii českého národa a jeho uměleckou svébytnost. To si uvědomujeme my dnes mnohem lépe, než jeho vrstevníci, a proto bude jeho jméno již navždy součástí paměti národa.
Dr. Sandra Bergmannová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany – České muzeum hudby
