Hoří, má panenko

Tragikomedie, kterou se Miloš Forman v roce 1967 rozloučil s českou částí své režisérské tvorby, líčí průběh jednoho venkovského hasičského bálu. Ve své době byl film odmítnut jak státní kinematografií, tak zahraničním koproducentem Carlem Pontim. Domácí diváci si Formanova snímku v kinech moc neužili: po premiéře v prosinci 1967 se promítal jen několik týdnů. Poté byl stažen z distribuce s tím, že údajně hrubě zkresluje socialistickou realitu.

V dobových médiích byla potlačena skutečnost, že snímek získal nominaci na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. K domácímu publiku se kousavá komedie vrátila až v roce 1988. Formanovo dílo je především mrazivě temnou mozaikou lidské trapnosti, inscenovanou v reálu, s neherci a v navenek živelné formě. Ubohosti ve filmu se samozřejmou bezostyšností propadají navenek slušní občané, kteří odkrývají své slabiny při volbě venkovské královny krásy, během rozkrádání tomboly či hašení ničivého požáru sousedovy chalupy.

V restaurované verzi, která vznikla v úzké spolupráci s kameramanem Miroslavem Ondříčkem, chybí úvodní titulek upozorňující na to, že snímek není namířen proti hasičům. Ten byl do filmu přidán dodatečně – v březnu 1968 – jako reakce na uměle vyvolané protesty údajně pobouřených českých hasičů.

Anotace

Byli jste někdy na hasičském bále? V tomto filmu jeden zažijete. Je tu všechno, co na tradičním hasičském plese má být: oceňování zasloužilého člena, pro kterého je večírek spíše utrpením než zábavou, tombola, z níž se v průběhu večera všechny ceny ztratí, a taky volba královny krásy, při které se účastnice soutěže schovají na toaletách. Dokonce dojde i na požár. V komedii režiséra Miloše Formana hrají i opravdoví hasiči, díky čemuž je zápletka o to víc uvěřitelná.