České centrum Tel Aviv se i letos účastní Mezinárodního filmového festivalu v Haifě, jehož 37 ročník se bude konat ve dnech 19 – 28 září 2021. Česká republika bude na festivalu zastoupená animovaným filmem režisérky Michaely Pavlátové „Moje slunce Mad“. Film vznikl na motivy knihy „Frišta“ novinářky Petry Procházkové.
Projekce
21. 9. 2021 ve 12:15, Auditorium
26. 9. 2021 ve 14:00, Cinematheque Haifa
Web Haifa International Film Festival
Synopse
Vstoupit do manželství je vždy velký krok, pro Helenu však znamená zásadní změnu života. Helena opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. Nový svět přináší mnohá potěšení, ale i nástrahy, kterým jako Evropanka provdaná za afghánského muže musí čelit. Kulturní střet je přitom jen jedním z témat nového snímku Michaely Pavlátové, který se elegantně vyhýbá stereotypnímu pojetí zvolené látky. Moje slunce Mad je v prvé řadě humanistickým pojednáním o dynamice lidských vztahů, které se sice odehrává ve dvourozměrných kulisách středoasijského města, přináší ale zobecňující poselství o důležitosti vzájemného respektu a porozumění.
Michaela Pavlátová
Výtvarnice, režisérka a animátorka Michaela Pavlátová absolvovala roku 1987 VŠUP, ateliér animovaného filmu. Její animované filmy získaly řadu prestižních mezinárodních ocenění, roku 1993 byla za film Řeči, řeči, řeči (1991) nominována na Oscara. Repete (1995) bylo oceněno na Berlinale Zlatým medvědem v kategorii krátkých filmů. V roce 2000 debutovala v hraném filmu povídkou Absolutní láska z povídkového snímku Praha Očima. V roce 2001 zaujala svým dokumentárním filmem O babičce. V roce 2003 natočila film Nevěrné hry, který byl oceněn Zvláštní cenou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu. Její animovaný film Karneval zvířat získal v roce 2006 hlavní cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Třeboni a Grand Prix v Espinhu (Portugalsko).
Petra Procházková
Česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České republice. Je také autorkou scénáře filmu Afghánistán-Země mé krve, dokumentu, který líčil situaci v Afghánistánu po událostech 11. září 2001“.
-punk-films.jpg)
