Svou tichou intenzitou se dílo Miloše Michálka během uplynulých tří desetiletí stalo neopomenutelnou součástí rozmanitého spektra české grafiky. Jeho grafickému projevu lze především rozumět jako soustavnému průzkumu procesů, jimiž se plynutí času zapisuje do vnější podoby předmětů a do vnitřní podoby lidské mysli. Viditelné záznamy fyzické skutečnosti se u Michálka stávají nositeli symbolického uvažovaní nad tím, jak se události a zážitky ukládají do nesčetných vrstev paměti.
Michálkova vizuální řeč vychází ze strukturálního příběhu povrchu, který mnohdy již nese vlastní „historii“ ve smyslu hmatatelných stop zanechaných člověkem. Může jít například o dřevěné rýsovací prkno či desku na hnětení těsta. Autor tuto „nevědoucí“ kroniku pak doplňuje vlastními záznamy a znaky, čímž vzniká jemný dialog mezi předem určenou reliéfní plochou a tím, co do ní autor esteticky a významově vkládá. Doslovný otisk „zapsaného“ povrchu se tak stává metaforickým otiskem lidské paměti.
Projev Miloše Michálka má své zjevné kořeny ve strukturální abstrakci dvacátého století, má však i hlubší kořeny v odvěké tradici iluminovaných rukopisů i oltářních obrazů, znázorňujících postavení smrtelného člověka vůči „dokonalému nekonečnu“ duchovního vědomí. Navzdory – anebo paradoxně díky – absenci čitelného obrazového vyprávění skýtá každá autorova grafika bohatství možného čtení ze strany diváka. Na první pohled introspektivně laděný obrazový prostor nám při bližším prohlížení naopak otevírá široké obzory výkladu, ať vědomého, či intuitivního.
Pro Miloše Michálka je grafický list ohniskem nekončící osobní zpovědi. Princip uvážlivé a spravedlivé komunikace je nejen základem jeho profesní dráhy respektovaného pedagoga, ale je i nepotlačitelnou motivací tvůrčí činnosti. Vytváření grafického díla je pro něj až otázkou posedlosti. Ve světle těchto skutečností není náhodou, že již vytvořil grafické cykly coby týdeník nebo deník a nyní pracuje na pravidelném měsíčním cyklu. V nevyřčené rozmluvě s divákem autor místy vystupuje se svými grafikami do reálného prostoru v rámci trojrozměrných instalací.
Svou nezaměnitelnou grafickou symbolikou Miloš Michálek reflektuje duševně zjizvenou společnost a důvěrné prostředí rodinných vztahů. Uctívá tím smysl umění a spolu s ním i smysl lidského života.
Prof. Mgr. Miloš Michálek je přední český grafik, fotograf a vysokoškolský pedagog. Michálek po celý svůj život tvoří nezaměnitelné osobité grafiky někdy i cykly charakteristickým rukopisem a technikou dřevořezu, linořezu, linorytu, ale i kresby. Pracuje technikou tisku z výšky a převážně tiskne z dřevěných matric. Je jedním ze zakladatelů Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Z autorovy pedagogické činnosti vychází koncepčně i jeho výstavy. K nejznámějším patří projekt Kresby (365), v němž studenti spolu se svým pedagogem tvořili po dobu jednoho roku každý den jednu kresbu. Výsledkem tak bylo 365 kreseb vytvořených autenticky každý den.
Miloš Michálek je členem Výtvarného odboru Umělecké besedy. Za svoji grafickou tvorbu získal řadu ocenění po celém světě. Několikrát obdržel první cenu v celostátní soutěžní výstavě Grafika roku. Jeho práce byly zařazeny do více než sedmdesáti mezinárodních přehlídek grafiky uspořádaných například v Maďarsku, Slovinsku, Bulharsku, Polsku, ale také až v Japonsku nebo v Jižní Koreji.
Speciální poděkování patří Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře za poskytnuté materiály, texty i pomoc při realizaci výstavy, jmenovitě Janě Šorfové, ředitelce GASK, kurátorovi Richardovi Drurymu a produkční Lence Trojanové.
-punk-films.jpg)
